pondělí 14. října 2013

Domácí příprava kávy

Možná by vás mohlo zajímat, když už jsem se pustila do blogu (nejen) o kávě, jak jsem vlastně s kávou začínala, a co používám na její přípravu doma.

Tohle moje šílenství kolem kávy začalo tím, když jsem se probudila z kávové apatie a zjistila, že káva opravdu není ta rozpustná nebo turek, že to není ani ten "bazén", který vám často v restauraci nebo kavárně donesou, a říkají tomu espresso (to správné espresso je popsáno například zde)...

Tak jsem začala na vlastní pěst zkoumat, jak připravit kávu, která by mi opravdu chutnala, a nebyla by to jen jakási hnusná, hořká břečka, ke které mám odmala odpor (snad každý z vás si dokáže vybavit tu opravdu nezaměnitelnou "vůni" českého turka z rodinných oslav našich babiček a tet...právě teď při čtení ji jistě všichni cítíte na jazyku. Hmmmm....voní hezky!).

Co je na českém turkovi špatného? Nemá cenu tu opakovat, co už bylo řečeno jinde - stačí si to přečíst a myslím, že všechno bude hned jasné...Jedná se o přelouhovanou kávu, připravovanou z odpadu (mluvím především o předem mleté komoditní kávě ze supermarketu za pár korun), která s opravdovou kávou nemá vůbec nic společného. Když se někdy bavím s lidmi, kteří kávu z různých důvodů nepijí, stává se mi, že za kávu považují právě tento zvláštní český nápoj, a z toho pramení celý jejich odpor (takovým vzkazuji, dejte kávě šanci a stavte se na jednu třeba ke mně! :-) )

Jak jsem řekla, odmala jsem tedy měla představu, že káva = BUĎ rozpustná, NEBO turek, tak to u nás v rodině a v mém okolí prostě bylo. Asi od 15 let jsem začala tedy pít tu rozpustnou (turka ale nikdy). Ne že by mi to nějak moc chutnalo, pila jsem ji, protože to dělali i ostatní. Potom jsme si domů pořídili takový ten univerzální tlačítkový kávovar jisté nejmenované značky, a tehdy jsem si říkala, že tím se automaticky stáváme opravdovými kávovými gurmány. Ovšem nebyla to tak úplně pravda - v té době jsem ještě neměla o kávě vůbec žádný přehled, tak jsem si myslela, že teď už prostě piju tu pravou, kvalitní kávu (často se u nás doma kupovala značka Tchibo, ostatní si nepamatuji) - myslela jsem, že taková prostě má káva být.

Přibližně rok a půl zpět jsem začala dělat nějaké vlastní kávové průzkumy, a zjistila jsem, že když si koupím nějaký základní mlýnek + moka konvičku (neboli caffettieru), možná by to mohlo přinést o něco lepší výsledky než je to, co piju doma a co mi často nechutná. A tak jsem se do toho pustila. Můj první mlýnek byl Lodos Temp (na obrázku) a k němu moka konvička na 2 šálky (ne Bialetti, ale Tescoma Paloma, hlavně kvůli příznivější ceně). Nejdřív probíhal boj se správným nastavováním mlýnku, postupně jsem začala přicházet na to, jaká je optimální hrubost mletí právě na tento druh přípravy kávy a proč je tak důležité hrubost mletí řešit.
Výsledek mě mile překvapil. Z moka konvičky je podle mě káva výborná, silná, espressu asi nejbližší, co doma připravíte bez pákového stroje. A chutná jako ovoce, jak to má být... Poté už to šlo ráz naráz - pořídila jsem si ještě French press, abych si mohla podle chuti připravovat i slabší kávu, a začala jsem objevovat, co mi chutná. Zrnka jsem nakupovala (a stále nakupuji) u Maleny a zkusila jsem taky třeba Gill's.

Tak takhle nějak to u mě začalo. Teď jsem ve fázi, kdy objevuji zrnka z dalších pražíren, pořídila jsem si ještě Aeropress, chodím do kaváren a zjišťuji, kde mi káva chutná a kam už se raději nevrátím...

Na závěr upozorňuji, že jsem stále pouhý kávový nadšenec a kavárenský povaleč, takže veškeré moje texty jsou snůškou mých subjektivních názorů a hodnocení. Pokud najdete nějakou chybu nebo nepřesnost, budu velmi ráda za upřesnění nebo doplnění níže v komentářích.

Žádné komentáře:

Okomentovat